Home-made Pennsylvania- Tipy a triky ke stavbě
Vzhledem k tomu, že od zveřejnění dostávám spousty dotazů, rozhodl jsem se zde popsat některá úskalí stavby a
různé tipy na postupy či materiály.
Opracování mosazi
Mosazné pásoviny řežu lupenkovou pilkou plátkem č. 3-5. Při řezání je třeba občas do řezu kápnout buď petrolej, nebo řídký olej. To samé při řezání závitů do mosazi- dostatečně mazat petrolejem. Jak začne závitník "skřípat", jste na dobré cestě jej v otvoru zalomit. Na toto je mosaz velice záludný materiál.
Povrchové opracování samozřejmě pilníky a následně smirkem na kovy, a to postupně nejprve zrnitostí 80, poté přecházím na 120,
pak 240. Takto postupně odstraňuji rýhy předchozích hrubších smirků. Poté přejdu na "vodní" smirky zrnitosti 400 a 600, kterými
materiál dokonale vyhladím pod vodou. Poslední operací je filcový kotouček v mikrovrtačce s použitím leštící pasty Silichrom.
Nakonec doleštit bavlněným nebo flanelovým hadrem. Takto docílím zrcadlového lesku.
Upevnění mosazných dílů
Mosazné díly upevňuju tak, že v nich vyvtrám dírky vrtákem 1.5mm, mírně zahloubím jako na šroub se zápustnou hlavou, ale méně
(asi tak, aby kolem dírky byl cca 0.5mm zahloubený prstýnek. Vezmu mosazné hřebíčky, zaklepu je a hlavičky hřebíčků roznýtuju
do zahoubení. Pak zabrousím. Hřebíčky takto úplně zmizí a nejsou vidět. Mosazné hřebíčky jsem koupil v Hornbachu, a viděl jsem je
i v Bauhausu.
Tmelení
Při ručním zadlabávání mosazných dílů občas dojde k nějaké té "nedokonalosti" a mezi kovovým dílem a dřevem vznikne nežádoucí
mezera. Tu je třeba vytmelit, ovšem preferuji dobové přírodní materiály, což je v tmelech problém. Ovšem čirou náhodou a díky
zapomětlivosti jsem "vynalezl" vynikající přírodní tmel. Jednou jsem potřeboval naředit trošku včelího vosku, ale neměl jsem po ruce
terpentýn, a tak jsem vytáhnul Tungový olej a rozpuštěný včelí vosk jsem naředil jím. Popoužití jsem zbytek ponechal v kelímku a odložil
neuzavřený do skříně. Když jsem na tento kelímek náhodou narazil asi po 5 měsících, v kelímku byl žlutý tvrdý blok podobný plastu.
Takže dřevní vysychavé oleje nejen že zpevňují dřevo, ale i onen včelí vosk. Takže všechny nedokonalosti v zapuštění mosazných
dílů jsem tmelil včelím voskem smíchaným za tepla s Tungovým olejem. Jen je třeba počítat s tím, že tento tmel ztvrdne až za
několik měsíců. Samozřejmě je lepší použít méně včelího vosku, a doplnit dřevěnými pilinami z výroby pažby. Tato směs tvrdne
o něco málo rychleji (samozřejmě záleží na teplotě při sušení pažby). Ale tato doba není na závadu, protože stejně musíte čekat
na vyschnutí napuštěné pažby.
Dlabání dřeva
Při dlabání dřeva se často dlátem pohybujeme šikmo na leta. V takovém případě je NUTNÉ dlabat ve směru "po letech" nikdy proti letům!!!
V takovém případě dláto téměř jistě "zajede" do hloubky, případně vznikne prasklina ve směru let. A čím tvrdší dřevo, tím nebezpečnější.
Například jasan, ze kterého jsem dělal tuto pušku, je na takovou chybu velice háklivý.
Imitace javorového dřeva
Tak toto jsem vytvářel žíháním pažby horkovzdušnou páječkou tryskou 3mm s teplotou nastavenou na 420°C. Samozřejmě je třeba pruhy
žíhat tak, aby nebyly moc pravidelné, aby nebyly všechny stejné, prostě tak, aby pažba nevypadala jako závora do fabriky.
Pájení mosazných dílů
Některé části mosazných dílů je třeba pájet. Samozřejmě je nutné obě plochy, které budou na sebe dosedat, pečlivě zabrousit, aby cínové pájky byla co nejtenčí vrstva a díl pak šel zaleštit tak, aby pájený spoj nebyl vidět. Mosaz je materiál, který velmi dobře odvádí teplo. To v podstatě znesnadňuje pájení běžnými malými páječkami. Výhodné je pájené plochy natřít pájecí pastou na měď, pak na obě plochy nanést pájku tak, že mosaz ohříváme malým hořákem na plyn do zapalovačů, nebo hořákem na kempingové PB kartuše, a zároveň páječkou pocínujeme. Pak oba díly sesadit, stlačit, a znovu ohřívat plynovým hořáčkem, až se začne cínová pájka tavit a vytlačovat ze spoje. Pak nechat stlačené vychladnout, zabrousit a zaleštit. Takto mám pájený nos na pažbě a hmatník na spoušti. Ani na jednom dílu nenaleznete žádné stopy po pájení. Ovšem je nutné opravdu pečlivě obě plochy dokonale zabrousit do roviny- já to dělám smirkem položeným na rovné ocelové, nebo skleněné destičce.
Po ohřívání bude mít mosaz v místě ohřevu načervenalé zbarvení (způsobuje to měď v mosazi). Není se třeba lekat, přebroušením, nebo přeleštěním
načervenalý odstín zmizí a bude zase zlatá.
Spojovací materiál
Bohužel jsem se setkal s předovkou osazenou šrouby s imbusovou hlavou!!! No, připadalo mi to jako Vinetou s AK-47 v ruce. Samozřejmě
na historickou zbraň nepatří takové šrouby ani náhodou, stejně jako křížové šrouby. Bohužel šrouby na plochý šroubovák jsou dnes
úzkoprofilové zboží, ale při troše snahy sehnat jdou. Bohužel často poniklované. Naštěstí poniklované šrouby se mi bez problémů daří
načernit kapalinou na černění za studena.
Odpovědi na některé dotazy
1) Ano, opravdu je to moje první home-made puška. Před tím jsem dělal jen Kentackou pistoli.2) Ano, skutečně vše dělám bez strojového vybavení a v garsonce. Fotka mého pracovního koutku, kde se věnuji mým elektronickým a teď i puškařským pracem je na mém radioamatérském webu ZDE. Pro upřesnění- ten stůl je dlouhý 1m, takže s pažbou se tam nehnu.
3) Ano, jsem BLÁZEN. Kdybych byl normální, jako každý druhý bych chlastal, čuměl na TV a nenervoval se 3/4 roku s kusem dřeva :-)