Makrofotografie

Měřítko zvětšení u makra se udává číselnou hodnotou XX : XX, kdy první číslo udává velikost fotografovaného objektu na políčku filmu v poměru ke skutečné velikosti tohoto objektu, kterou udává druhé číslo. Takže jestliže je udáváno měřítko 2.5 : 1, znamená to, že vyfocený objekt na filmovém políčku bude 2.5x větší, než ve skutečnosti. Jestliže je udáno měřítko 1 : 10, znamená to, že objekt na filmovém políčku bude 10x menší, než ve skutečnosti.

Docílit pěkného makrozvětšení lze několika způsoby, a to s rozdílnými výsledky :

• s použitím předsádkových čoček
• s použitím mezikroužků
• s použitím makroměchu
• s nasazením převráceného objektivu na objektiv
• s převráceným objektivem
• s použitím speciálního makroobjektivu
• popřípadě kombinací některých uvedených technik

Předsádkové čočky jsou nejlevnější variantou, jak se mnohdy dostat k solidnímu makru, bez velkých zvětšení. Nevýhodou předsádek je jejich okrajové zkreslení, které není vždy tak viditelné, a je větší u čoček s větší mohutností. Optická mohutnost čoček se udává v Dioptriích, a čím větší číslo, tím větší optická mohutnost a zároveň zvětšení a okrajové zkreslení. Toto zkreslení je menší kombinací dvou čoček menší mohutnosti, než jedné s větší mohutností. Většinou se prodávají sady tří čoček, mezi nimiž jsou některé z mohutností 1D, 2D, 3D, 4D a 5D. Samostatně lze zakoupit speciální čočky třeba 10D, které už bývají sestaveny z dvou optických členů, kvůli eliminaci zkreslení.
Nasazením předsádky na objektiv se automaticky mění zaostřitelná vzdálenost, a to tak, že nejdelší vzdálenost, na kterou lze zaostřit, je rovna ohniskové vzdálenosti použité čočky, tedy s čočkou 5D zaostříme nejdále na 200mm. Pochopitelně se rapidně zkrátí nejmenší zaostřitelná vzdálenost, takže se dostaneme k fotografovanému objektu na pár centimetrů.
Velkou výhodou předsádkových čoček je, že nesnižují reálnou světelnost objektivu, a tím nás nenutí k použití dlouhých časů při focení v terénu.

Mezikroužky jsou dražší variantou na makrofotografii, než předsádky. Opět se běžně prodávají v sadách po třech, a jsou označené svoji milimetrovou délkou. Čím delší mezikroužek použijeme, tím většího měřítka docílíme. Mezikroužky nemají okrajové zkreslení a takové chromatické vady, jako předsádky, ale snižují reálnou světelnost objektivu, takže při použití na pohybující se objekt je někdy nutné použít neúměrně dlouhé časy. Tomu je možné se vyhnout použitím kvalitního citlivějšího filmu. V rozmazaném pozadí na snímku však už rapidně roste zrnitost. Lepší je proto pokud možno použít speciálního kruhového makroblesku, který se nasazuje přímo na objektiv. Tento je však poměrně drahý, a proto si jej koupí pouze ten, kdo to myslí s makrem velmi vážně. Levnějším řešením je vyrobit si makroblesk doma, což není tak složité, a proto přinášíme zájemcům návod na výrobu takového makroblesku na našich stránkách.
Nevýhodou mezikroužků je, že musí být systémové, a nelze je tudíž použít na jinou značku fotoaparátu, což u předsádek neplatí.

Makroměch je na skutečné makro asi nejlepší, ale jeho použití je víceméně omezeno na doma. Vzhledem k jeho náchylnosti k poškození samotného papírového měchu nelze předpokládat jeho nošení do přírody. Samozřejmě při použití makroblesku lze měch použít i v terénu. Jeho velkou výhodou je možnost velkých zvětšení (já jsem se dostal až na 4.5 : 1), nevýhodou je velký pokles světelnosti, což určuje jeho použití na stativ, či se zmíněným makrobleskem, a to převážně na aranžovanou makrofotografii.
Makroměchy jsou však opět velice drahé, a to hlavně na moderní systémové fotoaparáty. V bazarech však lze zakoupit levně starší tipy makroměchů zn. Praktika, občas Exakta. Tyto lze při velké manuální zručnosti předělat na jakoukoliv značku fotoaparátu. Já jsem již předělával oba uvedené tipy měchů na fotoaparáty Nikon, a to úspěšně. Pokud bude čas, uveřejním návod na takovéto předělání.

Převrácený objektiv nasazený na objektivu fotoaparátu dokáže své. Je třeba uvědomit si, že takto opačně nasazený objektiv na objektiv se chová jako předsádková čočka. Ideální je k tomuto účelu použít objektiv o f=50, který nahradí předsádku 20D. Na tento způsob je třeba vyrobit připojovací člen, který vyrobíme ze dvou starých filtrů, ze kterých odstraníme skla, a slepíme do sebe tak, abychom po našroubování do příruby objektivu, mohli opačně do tohoto našroubovat převrácený druhý objektiv.
Tento způsob makra je zřejmě nejlevnější, protože i když nemáme doma 50mm objektiv (zoomy nejsou zrovna nejvhodnější), lze v bazaru zakoupit za pár korun třeba objektiv Helios 58mm, který se prodává velice levně. Stejně tak dva filtry s potřebnými závity koupíme třeba i poškrábané "za pusu".

Převrácený objektiv se nasazuje přímo na fotoaparát za využití převracecího makrokroužku, který na starší zrcadlovky stojí pár korun, na moderní systémové přístroje je dražší (firma Novoflex dodáva za cca 1.000,-Kč na Nikon, Canon, Minolta a Pentax), protože musí být propojeny systémové kontakty, které jsou nyní na opačné straně sestavy. I s tímto řešením lze docílit velmi pěkné záběry, avšak u této, i předešlé metody je nutné dávat velký pozor, protože objektivy používáme opačným způsobem, než pro který jsou určené, a vzhledem k tomu nefungují antireflexní ochrany, což mnohdy snižuje kontrast parazitními odlesky, které samotné nejsou viditelné.

Makroobjektivy jsou asi tím nejlepším, ale i nejdražším řešením, jak pořídit kvalitní makrosnímky. Jedná se o speciální objektivy, konstruované hlavně na makro, čemuž jsou podřízeny všechny konstrukční zvláštnosti. Převážně se jedná o velmi drahé objektivy, které není možné použít na běžné fotografování, protože jejich maximální zaostřitelná vzdálenost je pouze pár metrů, a některé tyto objektivy mají i napevno zabudovaný makroblesk (např. Nikkor medical 200/5.6), a lze se s nimi dostat i na měřítko 5 : 1. Existují však i univerzální objektivy s označením makro, které lze využít i pro běžné fotografování, a jsou cenově přijatelné. U těchto se však nedostaneme na takové měřítko zvětšení, jako u těch speciálních.

Kombinací některých metod lze docílit velmi dobrých výsledků, ale tyto nelze zcela jednoznačně předem popsat, protože závisí na použitých komponentech a jejich vzájemných kombinacích. Někdy může u stejných kombinací vyjít krásný záběr, někdy to může být hrůza, a nikdy to nelze předem jednoznačně určit. Převážně se kombinují mezikroužky a předsádky, což mnohdy poskytuje dobré výsledky. Nelze předpokládat kombinování těchto matod např. s měchem, protože u samotného měchu se dostáváme s fotografovaným objektem téměř na přední čočku objektivu při velkém výtahu, takže další metody není třeba.

Teoreticky by tedy bylo cílem docílit co největšího měřítka zvětšení fotografovaného objektu, ale toto není vždy směrodatné, protože čím je větší zvětšení oproti skutečnosti, tím je menší hloubka ostrosti, což je pochopitelně na závadu (většinou). Pro ty, kdo se budou zabývat makrem, uvádím tabulku hloubek ostrosti v závislosti na zvětšení a cloně.

měřítko	clona
	5,6	8	11	16	22	32	45
1:10	41,00 mm	58,00 mm	81,00 mm	117,00 mm	161,00 mm	235,00 mm	320,00 mm
1:5	11,00 mm	16,00 mm	22,00 mm	32,00 mm	44,00 mm	64,00 mm	87,00 mm
1:2	2,20 mm	3,20 mm	4,40 mm	6,30 mm	8,70 mm	12,70 mm	17,30 mm
1:1	0,74 mm	1,06 mm	1,45 mm	2,11 mm	2,90 mm	4,22 mm	5,75 mm
2:1	0,28 mm	0,40 mm	0,54 mm	0,79 mm	1,09 mm	1,58 mm	2,10 mm
5:1	0,09 mm	0,13 mm	0,17 mm	0,25 mm	0,35 mm	0,51 mm	0,68 mm