Linux pro začátečníky- díl 2.
Co jsou to balíčky ?
To, co ve Windows nazýváme programem, v Linuxu nazýváme balíčkem. Jde o to, že v Linuxu bohudík nejsou registry, které
by se staraly o nainstalované programy, jejich knihovny, nastavení, a další potřebné "serepetičky". V Linuxu je program zastoupen
balíčkem souborů, které ošetřují vše, co je nutné pro běh programů a spolupráci s operačním systémem. Mimo jiné se starají
o tzv. závislosti, tedy o vše, na čem běh programu závisí- například na systémových knihovnách. Díky tomu, že tyto
závislosti si řeší přímo balíček a ne nějaké registry, po odinstalaci balíčku v systému nezůstane NIC. Takže můžete statečně
instalovat a odinstalovávat, a v systému nezůstává žádný sajrajt, jako ve Windows, a nemůže se stát, že po odinstalaci vám v systému
přestane něco fungovat. Tento balíček si například zajistí i zřízení speciální složky, kam se budou ukládat všechna vaše nastavení a změny
v nastavení konkrétního programu, takže pokud si jej nějakým "odborným zásahem" znefunkčníte, stačí smazat onu složku, a balíček si vytvoří novou čistou, takže program se dostane do stavu jako po nové instalaci. Balíčky rozeznáváme podle "přípony". Pokud se rozhodnete pro distribuci Ubuntu, budete používat
balíčky s příponou *DEB [Ubuntu totiž převzal balíčkovací systém od distribuce Debian]. Pokud byste se rozhodli například pro distribuci
Mandriva, používali byste balíčky s příponou *RPM. Balíčkový systém taky nazýváme "apt". Tuto zkratku můžete často vidět jako součást
aktivního linku na webových stránkách, kde tato zkratka nahrazuje http - apt://. Pokud na tento link narazíte, po kliknutí na něj
se stáhne a pomocí apt klienta automaticky nainstaluje nějaký balíček- pochopitelně jen na PC s Linuxem, na Woknech to neudělá nic.
JInak abych to ještě trošku upřasnil, to, co je určeno k instalaci, nebo-li soubor *deb, *.rpm, atd. je BALÍČEK. To, co už máte nainstalováno
v počítači, a co spuštíte, už je pak PROGRAM.
Správce balíků Synaptic v Ubuntu
Co je to grafické prostředí ?
V linuxových distribucích se můžeme setkat s různými grafickými prostředími. Ty určují, jak celý systém vypadá, ale i jak se ovládá, a jaké
balíčky pro něj budou k dispozici- nebo-li jaké programy na něm budeme provozovat..
Pokud se naučíte jedno prostředí, při přechodu na jiné budete zpočátku tápat. Nejrozšířenější jsou dvě grafická prostředí, a to GNOME
a KDE. Každé má své zastánce i odpůrce. Na rozdíl od Windows jsou ale Linuxová prostředí značně upravitelná, takže co se vzhledu týče,
můžete si jej upravit jak je libo. Gnome je v současně běžící verzi 2 méně HW náročné, než KDE v současné verzi 4, s nímž mají některé
starší počítače problémy se svižností. KDE se na první pohled více podobá Windows, Gnome na první pohled zaujme dvěma panely, jedním dole,
jedním nahoře. Nicméně lze jeden smazat a druhý nastavit aby fungoval stejně jako ve Windows [kvůli zvyku]. Já osobně jsem zvolil a od začátku
používám Ubuntu, který má prostředí Gnome. [Kubuntu má KDE]. I toto prostředí však v současnosti prochází změnami, připravuje se do budoucích
distribucí nové Gnome 3, které je graficky zcela přepracováno do podoby MacOS. V tomto stavu by měl být více přátelský k lidem neznalým práce
na PC. Co je ale asi nejzajímavější, nové Gnome 3 je podstatně rychlejší, než KDE 4 na tomtéž PC! Dokonce se jeví i trošku rychlejší, než Gnome 2.
Grafické prostředí Gnome 2- jeden z možných vzhledů
Protože právě v této době [druhá polovina roku 2011] prochází rozhraní Gnome rozsáhlými proměnami, tak jako kdysi rozhraní KDE, trošku vám to přiblížím, abyste se vyvarovali nepochopení a zmatkům, které v této době mezi nezasvěcenou veřejností panují. Především musím upřesnit, že rozhraní Gnome je jen sadou knihoven a aplikací, které se starají o desktopové prostředí v systému. Skládá se nejméně ze čtyř komponent:
- aplikací
- knihoven
- správce oken
- správce plochy a panelů
V současnosti dochází, jak jsem už napsal, ke změnám, a to k přechodu na Gnome3, jehož správce panelů a oken se jmenuje "GNOME SHELL", a hlavně vypadá úplně jinak, než současný Gnome panel v Gnome2. V Ubuntu ale máme "specialitu", která nám ve verzi Ubuntu 11.04 způsobila vlnu rozhořčení, jako každá převratná změna, a stejně jako kdysi přechod z KDE3 na KDE4. Touto specialitou je grafické prostředí UNITY, které je trošku podobné Gnome3, ale běží stále na rozhraní Gnome2. Teprve v Ubuntu 11.10 bude už definitivně Gnome3, a na něm implicitně poběží toto grafické prostředí Unity. Komu ale nebude vyhovovat, prostě si zvolí správce plochy a oken Gnome Shell. I ten je ale odlišný od dosud obvyklých prostředí PC- včetně těch Windowsovských.
Tyto převratné změny vzhledu, ale i ovládání, mají za cíl více přiblížit Linux nováčkům, protože pro úplného začátečníka je jak Unity, tak
Gnome Shell v Gnome3 intuitivnější, než dosavadní ve všech OS používaná prostředí s panely, okny a nabídkou start. Pro nás zvyklé na systém plochy,
panelů a tlačítka strat, to bude znamenat zvykání si na něco nového, odlišného.
Grafické prostředí Gnome 3- jeden z možných vzhledů
Jiný vzhled Gnome 3
Samozřejmě tato dvě grafická prostředí nejsou jedinými, nicméně jsou nejrozšířenější. Existují i různá exotická prostředí, která bych moc nedoporučoval
kvůli kompatibilitě s balíčkovacími systémy a tím i množstvím pro ně použitelných programů. Dále máme ale na výběr i odlehčené grafické prosředí
určené pro starší, pomalejší počítače XFCE.
Grafické prostředí KDE 4- jeden z možných vzhledů
Grafické prostředí XFCE
Co jsou repozitáře ?
Jak jistě znáte z Windows, programy hledáte na internetu, v časopisech s DVD, případně sháníte od známých. V Linuxu toto funguje trošku jinak.
Nemusíte je nikde hledat, protože jsou uložené v REPOZITÁŘÍCH, což jsou úložná místa na různých serverech. Ve vaší nainstalované
distribuci pak najdete něco jako "Zdroje sotware", kde jsou zapsány apt těchto zdrojů, neboli adresy repozitářů. Několik nejznámějších
je již vyplněno po instalaci, další si můžete doplnit sami podle návodů na netu, či v manuálech, knihách atd.
apt řádky- adresy repozitářů ve zdrojích softweru
Když pak potřebujete nějaký balíček/program, spustíte si správce software [podle distribuce se to jmenuje různě], kde si zvolíte například
oblast "grafika" a tento správce vám nabídne všechny programy pro práci s grafikou uložené ve všech vypsaných repozitářích. Vy si jen vyberete a zaškrtnete
zatržítko. Po vybrání všech žádoucích balíků jen potvrdíte instalaci a ta proběhne úplně automaticky. Samozřejmě čím více apt repozitářů
si vyplníte, tím více programů vám správce nabídne. Pokud si vyplníte správný apt řádek, nabídne vám stovky radioamatérských balíků,
elektrotechnických balíků, vědeckých, atd.
Správce softweru
Jak jsem už napsal, pro každé grafické prostředí, které tvoří nemalou část Linuxu, jsou jiné programy. Samozřejmě ne všechny- notoricky známé
programy jako třeba Firefox, OpenOffice, Gimp atp. jsou stejné, ale hodně balíků je jen pro konkrétní grafické prostředí. Vzhledem k tomu, že
právě grafické prostředí tvoří toho prostředníka [tlumočníka] mezi vámi a systémem, a jejich ovládání se odlišují, doporučuji zvolit jedno
grafické prostředí, to se naučit a u toho už zůstat. Osobně bych doporučil Gnome, protože jak už jsem psal, v nové verzi 3 je velmi rychlé,
ac vypadá do budoucnosti velmi perspektivně. KDE někteří upřednostňují kvůli "Windowsovskému" vzhledu, ale se svižností je na štíru, a už delší dobu
se to nelepší. Navíc osobně nemusím nic, co mi připomíná Wokna.