Zvyšování účinnosti zbraní= zhoršování střeleckého umění?

Už od prvopočátků existence lidí existovala potřeba prostředků k boji- o lepší jeskyni, o potravu, o území, atd. To vedlo, a dodnes vede k neustálému zlepšování těchto prostředků- zbraní. K čemu to ale vede? Dalo by se očekávat, že neustálé vylepšování zbraní, zvyšování jejich účinnosti, rychlosti a spolehlivosti povede k lepším bojovým výsledkům, k lepší "účinnosti střelce". U ručních zbraní je ale pravdou opak. Čím máme dokonalejší ruční zbraně, tím horších výsledků ve válečných konfliktech střelci dosahují. Zřejmě je to způsobeno i tím, že dokonalejší zbraně nenutí střelce tolik přemýšlet a tolik se snažit. Jak se vyvíjela "účinnost střelců" během historie vám přiblížím na několika válečných konfliktech, u nichž je ze záznamů doložitelná průměrná spotřeba munice na jednoho zabitého nepřítele:

• Bitva u Kresčaku- 1346- lukostřelci spotřebováno 5,5 šípu na jednoho zabitého
• Napoleonské války- 1803-1815- spotřebováno 288 kulí na jednoho zabitého
• 1. sv. válka- 1914-1918- spotřebováno 7000 nábojů na jednoho zabitého
• Vietnamská válka- 1955-1975- spotřebováno 50.000 nábojů na jednoho zabitého
• Válka v Iráku- 2003-2011- spotřebováno 900.000 nábojů na jednoho zabitého, celkově spotřebováno 2.000.000.000 nábojů!

Ja vidíte, z průměrné spotřeby 5,5 střely na jednoho zabitého ve 14. století jsme se propracovali na téměř milion střel na jednoho zastřeleného ve 21. století. Jak vidno, nejen výrobky, ale i války jsou v dnešní době ne o kvaliě, ale o kvantitě.